Historie kostela

Budova tohoto kostela bývala původně orlovnou, postavenou r. 1935. První zmínka o této orlovně, nalezená ve zdejším archivu, je v pozvánce Jednoty Čs. Orla Na Balkáně pro Divadelní spolek Dobrovský na valnou hromadu do orlovny na den 29. prosince 1935.

Jak to vlastně bylo s úmyslem postavit kostel: V listopadu 1918 byl stržen a zničen mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Jako reakce na to, mělo být na přání biskupa Podlahy v Praze vybudováno 12 kostelů podle 12 hvězd kolem hlavy Panny Marie; mezi ně patří např. kostel Božského Srdce Páně na Vinohradech nebo kostel sv. Václava ve Vršovicích.

Kostel sv. Vojtěcha měl stát zde na kopci, tehdy v Nových Vysočanech. Proto byl ustanoven Spolek pro výstavbu římsko-katolického kostela a jeho předsedou byl p. Václav Nesnídal a později p. Vojtěch Šebelka. (Ten se stal později i předsedou Divadelního spolku „Dobrovský“ a chodíval sem ještě v 80. letech. Mnozí členové divadelního spolku byli i členy Spolku pro výstavbu kostela.)

Jenže přišel březen 1939 a německá okupace. Panovaly obavy, že budou spolky i Orel zrušeny a jejich majetek zabaven. Aby církev o budovu orlovny nepřišla, byl objekt přeměněn na provizorní kapli sv. Vojtěcha, která byla vysvěcena 24. září 1939. Shodou okolností v roce 1939 uplynulo 900 let od přenesení ostatků sv. Vojtěcha z Hnězdna do Prahy.

Kaple patřila pod farnost sv. Anny. Kněz, který zde působil, byl dominikán P. Zdislav Varaďa. Sám zapůjčil některé předměty (kalich, monstranci, ornáty a věnoval jesličky – ne ty, které tu máme dnes). Řád dominikánů zapůjčil zpovědnici, dvě lavice, oltářní mřížky a jiné potřeby. O životě farnosti vypráví kronika z té doby, která je zde uchovávána.

Ke konci 60. let do kaple začalo přicházet hodně věřících, protože se lidé a hlavně rodiny s malými dětmi začali stěhovat do sídlišť Chmelnice a Jarov. V té době sem docházel P. Karel Method Klement, benediktýn. P. Klement daroval obraz Panny Marie bolestné – kopie obrazu ze Sázavy – a nechal instalovat lavice pro děti.

V 70. letech zde působil dr. Karel Šebor, který na Balkán přitáhl tolik lidí, že se v neděli konaly dvě mše sv. Ve všední dny se sloužily mše sv. ráno a v sobotu večer ke cti P. Marie. Při nich dětský pěvecký sbor, založený dr. Šeborem, zpíval mariánské písně. Dr. Šebor se zasloužil o zvelebení kaple: nechal pozlatit dveře svatostánku, zvětšil prostor posunutím oltáře a zařídil zadní místnost pro maminky s malými dětmi. Do dětské místnosti je zavedený rozhlas a oknem je vidět do kostela. Rovněž nechal postavit kůr, zařídil plynové topení a položení linolea.

Po jeho odchodu na věčnost v květnu 1983 se služby v kapli ujal P. Josef Šťastný, administrátor u sv. Anny. Vymohl navrácení státního souhlasu k vykonávání kněžské služby pro P. Jiřího Paďoura, který pracoval jako uklízeč. Oba se zde střídali.

V r. 1989 zde působil P. Vladimír Kelnar, od 1.prosince toho roku dr. Jaroslav Macoun, geolog a tajně vysvěcený kněz a stále ještě P. Šťastný. Ten v r. 1991 odešel do Manětína. Potom kapli spravovali salesiáni z Dolních Počernic: P. Tomáš Rádl, který za sebe často posílal P. Františka Pospíšila. Ten zde sloužil do r. 1983, kdy odešel do Teplic. Po něm přišel P. Jan Jandourek.

Roku 1983 byly sloučeny farnosti sv. Anny a sv. Prokopa pod vedením P. Miloše Szabo, kterému vypomáhal mladý polský kněz René Milfait.

Roku 1995 se ujal služby v této kapli P. Miroslav Cúth. V r. 2008 byla ustanovena kvazifarnost sv. Vojtěcha a kaple se stala kostelem a tak tomu je dodnes.

Organizační začlenění kostela